Láska zvaná tapico aneb podnikání z pláže jinak a z rychlíku

Jak to všechno začalo – první část.

Jsme tři kamarádky. Každá má dvě, tři nebo čtyři děti a manžela.

Tedy času málo, práce hodně. Čas na relaxaci v nedohlednu.

Hanka

Ráda tvořím a u toho ráda poslouchám vyprávění z televize nebo rádia. Přemýšlela jsem s čím začnu, aby mě to bavilo, bylo z toho „něco“ užitečného a stíhala jsem i šrumec kolem dětí. Pletení jsem se bála, přeci jen jehlice jsou ostré, byt malý a děti divoké. Tak tedy obšívání korálků. Miluji korálky!  Nakoupila jsem sadu na obšívání tmavě modré rivolky, že ji obšiju oranžovými TOHO rokajlové korálky. Všechny tři děti mě obstoupili a koukali se co to dělám. Po pěti minutách kdy se mi nepodařilo ani navléknout speciální jehlu a třikrát mi vysypaly korálky na zem,  jsem obšívání vzdala a je uložené v krabici. Takto se do krabice dostalo háčkování, musí se při tom totiž počítat oka a to při  hlášení „ Mamí, potřebují napít“ nejde.

Tak tedy malování podle čísel, pro všechny děti a pro mě. Jedna dcera omylem vymalovala vzor- takže jí stékala barva, druhá měla černé období a tak jsou všichni papoušci černí a syn na drahé omalovánky vylil barvu mojí i dcer, tedy se následně všichni poprali.

Malování tedy putovalo také do krabice.

Ale nevzdala jsem se. Vzpomněla jsem si, že jsem kdysi za mlada děla kobereček z tapika. Zajásala jsem to by mohlo být to pravé.  Našla jsem si na webu sadu a objednala. Ale asi jsem byla mimo, objednala jsem si sadu na Gobelín!  Mám ráda vyšívání, řekla jsem si tak proč by ne. Nic se nestalo. Já ráda vyšívám, tak si udělám obrázek tzv. půlkřížkem neboli gobelínovým stehem. Ratolesti chtěli také. Takže jsem přiobjednala vyšívání křížkem a jeden zimní večer jsme začali.

– pokračování příště –